First Cup U8 očima rodiče

Na předem hlášený velmi horký víkend v roce jsme se vydali do Brna fandit našim nejmenším Rytířům na jejich první a hned obrovský celostátní baseballový turnaj First Cup. Musím říct, že nadšení bylo obrovské – jak na straně rodičů, tak dětí.

Cesta byla náročná („Mami, kdy už tam budem?“), ale díky napečeným řízkům a jiným dobrotám utekla překvapivě rychle. Dokonce jsme se stihli ubytovat na pensionu ještě před prvním zápasem, který byl naplánovaný na čtvrtou hodinu odpolední. Byli jsme moc rádi, když jsme zjistili, že budeme všichni jako tým ubytovaní na jednom místě ve velmi krátké dojezdové vzdálenosti od hřiště (díky Alčo).

Hřiště (resp. areál) Hrochů Brno je skvělé. Co se týče lokality, zázemí, vybavení a nabídky občerstvení. Poskytuje dostatek místa pro odpočinek, zábavu i trénink. Celková organizace turnaje byla dle mého názoru zvládnutá na jedničku.

Naše nadšení z příjezdu na hřiště vystřídala lehká nervozita, kterou jsme se snažili nepřenášet na děti. Člověk se snaží neočekávat moc, když ví, kolik zkušených týmů dorazilo a kdo se zrovna na nás chystá v příštích minutách. Každopádně i tak, chceme zkusit zvítězit, nabrat cenné zkušenosti a motivovat děti spíš k tomu, aby si ten zážitek a hru užily a nepřemýšlely nad tím, kolik kdo zrovna má bodů, kdo vyhrál, kdo prohrál. Lehko se to říká, ale někdy těžko provádí, a to víme i my rodiče, když skáčeme do vzduchu, dupeme nohama a plácáme se do čela při vyslechnutí námitek k pravidlům některých coachů, s kterými ne vždy souhlasíme. Ta škála emocí byla opravdu pestrá a široká.

Jako rodiče jsme se nenechali zahanbit a podporovali jsme naše malé rytíře co to dalo. Přes rytířský modrý stejnokroj (dostali jsme několik pochval od jiných rodičů), bojové pokřiky (chytré hodinky nám hlásily ať si dáváme pozor na nadměrný hluk v okolí), připravené občerstvení o přestávkách mezi zápasy, otírání slziček při vyautování, oblékání catcherů do směn, doplňování tekutin (limonáda tekla proudem) až po otevřenou náruč, která byla připravená pro kohokoliv, kdo ji potřeboval.

Naše děti se rvaly se svými soupeři, co jim síly v úmorném vedru stačily. Obdivuji je, že měly ještě tolik energie, aby hned po zápase šly trénovat, ne protože musely, ale protože je to baví. Baseball je evidentně pro ně vášní, a to je za mě ten největší motor do dalších sezón. Doufám, že jim toto tempo vydrží co nejdéle.

Ráda bych vyzdvihla trenéry – Zdendu, Mildu a Vendy. Míra trpělivosti, kterou oplýváte je obdivuhodná. Pro naše děti obětujete tu nejcennější komoditu, kterou máte, a to je čas. Za to jsme vám moc vděční. Myslím si, že vaše úsilí rozhodně nepřichází vniveč. Prosím nepolevujte ve vaší skvělé práci - stejně jako my rodiče nebudeme polevovat v roli věrných fanoušků a svačinářů.

Kdybych měla sama za sebe vypíchnout dvě věci, které se mi na celém brněnském víkendu nejvíce líbily, tak by to byl Jiříkův první chycený luft v zápase se Sabat Praha a celková sounáležitost. Měli jsme možnost se sblížit jak my rodiče, tak děti mezi sebou. Strávili jsme spolu prakticky 3 dny v kuse, což byla skvělá příležitost, jak utužit týmového ducha.

Kdo neskáče není Rytíř HOP-HOP-HOP!

Lenka Kulková

Pozn. red. (ZL): A my jako trenéři bychom chtěli poděkovat všem rodičům nejen za skvělou kulisu na zápasech během First Cupu, ale i za celoroční podporu svých dětí, týmů a trenérů a za super baseballovou rodinu, co se kolem kategorie nejmladších baseballistů letos vytvořila! Moc si toho vážíme!!!